O Lásce
pro toho kdo mě už nebude milovat… Způsobil si, že slzy v očích se mi lesknou, Jsi jako duha, když déšť se sluncem se mísí,
Viděl její smutnou tvář, kterou smýval pláč. Viděl její oči uplakané, její vlasy krásně rozcuchané. Viděl její třesoucí se ruce, cítil,jak ji bolí srdce. Netušil, že takhle bolí láska, nevěřil, že tohle je ta kráska. Ta kterou opustil a kterou miloval...
Chtěla bych mlčet,ale musím mluvit. Chtěla bych umřít,ale musím žít. Chci být s tebou, ale musím tě opustit. Chtěla bych být šťastná, ale asi musím trpět. Proč to takhle musí být? Já chci jen šťastně životem jít. Nechci už být na světě, když nemůžu mít tebe.. O tobě krásnou báseň chtěl jsem psát, dát z křištálu ti malé zrcadlo. Na papír, přichystaný tolik neděl, dnes ráno jarní slunce padlo, víc krásnějšího bych ti nepověděl, K paprskům připsal jsem jen : Mám tě rád. Já tě milovala, Umírá chlapec, život má na vlásku. Pryč s těmi doktory, umírá na lásku!!
že krása okamžiku mnou prostoupila,
děláš každou minutu hezkou,
Tvá láska mne naplnila.
jsi polibek, co spící princeznu vzkřísí,
jsi slza, kterou teď v oku mám,
jen abych Tě neztratila, navždy už se pláče vzdám!
ale ty ses mi vyhýbal.
Pro tebe bych oči vyplakala,
ale ty sis mě nevšímal.
Proč tak krátká a nešťastná
byla naše láska?
Našel sis jinou, není to kráska.
Už se mi nedíváš přímo do očí,
celý svět se zatočil.
Já jsem si myslela, že mě máš rád,
ale tys chtěl být jen můj kamarád.
To ale nejde, miluješ jinou,
já to vím, ale ne mou vinou
...
(..., 10. 4. 2008 20:58)