Leoš Mareš - Písmena
v dešti se mi strácíš moje usta neslišíš moje oci nevidíš...jen písmena treba a b c d e f g h tohle není žádná veda jen písmena tvorí slova jako tyrkis rudá šedá existují snad od doby kdy chodíme už vzprímení vytvorila také tvoje krásné méno a prijmení,vepsalas ho na ta místa kolem kterých chodím domu,na listí a na chodníky,
na sloupy na kuru stromu,nechalas ho i na schránce jak pametní desku tvý veci zmizeli rechlejc než v kulovim blesku,otevrel jsem dvere jako tisíckrát týdne a hned pochopil proc jsem se cejtil tak bídne,ty steny prece dobre znám,pár ctverecních metru,sotva se tam vešel malej komínek svetru,žili jsme tu stísnene to je pravda cistá a najednou je na vešácích tak strašne moc místa,v dešti se mi strácíš všechno kolem voní tvý jméno je i na zvonku co už nezazvoní,v dešti se mi strácíš,moje ústa neslišíš,moje oci nevidíš,,v dešti se mi strácíš,moje ústa neslišíš,moje oci nevidíš,generace lidí delaj stále stejné chyby a potom všichni hrajeme tu starou hru na kdyby, kdyby jsem já kdyby jsi ty,nenávidím tyhle vety fakt ne!mám te strašne rád,bez tebe jsem chutší,jsem SROcko za který ted už všichni rucí,jo všem kolem už jasný je,že chybama se clovek ucí,ukoncit to muže zvonek snad se rozezvucí,,v dešti se mi strácíš,moje ústa neslišíš,moje oci nevidíš,,v dešti se mi strácíš,moje ústa neslišíš,moje oci nevidíš,ty víš co vím já není proc žít dál,vítr všechno zval,už nám nepreje i smích se smeje,už není proc žít dál,jsi boure a já nestíhám bežíš dlouho,,i noci spálíš vlastní touhou ten kousek nebe a slunce nečeká,víš co vím já tak dej si říct,už dávno mezi námi není nic,už víš co vím já tak dej si říct,v dešti se ti ráda strácím,moje ústa stejně neslyšíš,a tvoje oči stejně nevidím,v dešti se mi strácíš,moje ústa neslišíš,moje oči nevidíš......