Slow rock
Byl již večer. Tmou jelo modré auto. Za volantem seděl mladý muž se staženými vlasy a s černým oblekem na sobě. Vedle něj mladší dívka s modrými rozetovými šaty.
Měli jsme sice po rozchodu. Ale slíbila jsem mu, že s ním pojedu, tak jsem to také dodržela. Za volantem seděl můj expřítel a společně jsme jeli na věneček jeho kamarádky. Neměli jsme problém s konverzací. Stále jsme se měli rádi a rozuměli si. Ale v hledem k tomu, že nemám moc ráda auta a v korzetu mi bylo těsno, jsem příliš nemluvila.
Zdrželi jsme se kvůli komplikacím, ale měli jsme štěstí, že nebyl hustý provoz. Na místo jsme dojeli přibližně hodinu po začátku. Dali jsme si věci do šatny a šli si pro něco k pití. Poté jsme zašli vyhlížet jeho kamarádku. Chtěl tančit, ale já mu řekla, že je dárková volenka. Odpověděl, že to nevadí a vytáhl mě na parket. Když byl konec jedné volenky, šli jsme ke stolu kde jsem měla šál a čekali jsme. Zahlédla jsem jeho kamarádku na druhé straně a šťouchla jsem do něj. Zpozoroval ji také a on k nám došla a přivítali se. Za jejím těsným závěsem šel vysoký mladý kluk. Pohledný a usměvavý. Představila nám jej jako svého bratra Pavla, který jí dělal garde. Potřásla jsem si s oběma rukou a dali jsme se do rozhovoru.
Po krátkém rozhovoru nás pozvala k jejich stolu, tak jsme si k nim šli sednout. Byli tam s ní i rodiče, kteří si šli pro něco do auta. Jí´ta, jak jí říkali, chtěla aby sis ním šel můj expřítel zatančit. S úsměvem jsem ho k tomu sama pobídla a dívala se za nimi. Pohledem jsem sklouzla na Pavla a usmála se. Tiše se optal, zdali si může přisednout. Přikývla jsem a pokusila jsem se navázat rozhovor. Zdálo se mi, že si rozumíme. Povídali jsme si o tanci, o sportu, o škole a mnoha jiných věcech. Byl velmi vysoký a když mi řekl, že je pouze o pár měsíců starší než já, velice mne tím překvapil. Svěřil se mi, že neumí tancovat. Proto celou dobu seděl a pouze se na ostatní díval.
Adam s Jíťou přišli po konci volenky a chvíli si oddychli. Večer krásně ubíhal, protože jsme se úžasně bavili. Několikrát jsem si s Adamem sama zatancovala. Snažili jsme se v části na přání prosadit slowrock, ale pořádající tuto prosbu nikdy nevyslyšel. Měla jsem tušení, že snad neví co to je. Až na úplném konci řekl, že se s námi chce kapela rozloučit a zazněla pomalá hudba.Pár lidí nejdříve stálo a nevědělo co se bude tancovat. Ale já to věděla okamžitě. Postavila jsem se do držení a začala jsem tančit slowrock.
Usmívala jsem se na Adama, ale můj pohled zabloudil přes jeho rameno k rohu místnosti. Pavel tam seděl a se smutkem v očích se díval na tančící páry. Podívala jsem se na Adama a zeptala se jestli by mu vadilo, kdybych si s Pavlem zatančila. Vysvětlila jsem mu že nic jiného tančit nemůže. A mi si můžeme zatančit na našem věnečku. Trochu ho to mrzelo, ale znal mou povahu. Radostně jsem ho vzala za ruku a šli jsme k Pavlovi sedícímu v rohu. Adam mě tři metry od něj zastavil a řekl ,,ale něco za to budu chtít“. Usmála jsem se a vlepila mu pusu. Potom jsem přispěchala k Pavlovi a zeptala se,,smím prosit?“ Usmál se na mne a řekl, že rád. Rychle jsem šla na parket, aby nám písnička neutekla.
Na parketu jsme se trošku zasekli. Zvedla jsem ruce do klasického postavení, ale on stáhl ruce k mému pasu. Tak jsem mu chtěla dát ruce kolem krku a on je dal zase do držení. Usmála jsem se a dala mu rezignovaně ruce kolem krku a on mě na pas. Bylo to po dlouhé době co jsem s někým tančila pravého ploužáka. Opatrně jsem mu položila hlavu na rameno a dívala se do strany. Cítila jak se mu lehce chvějí dlaně na mém pase. Měl dobrou rovnováhu a přitom mě držel pevně. Tančilo se mi s ním pěkně. Zaposlouchala jsem se do hudby a přestala vnímat okolí. Byli jsme tam jen mi dva a parket.
Bylo mi líto, když písnička skončila, ale nedalo se nic dělat. Lehce jsem zvedla hlavu, krátce se mu podívala do očí a rukama sjela z jeho krku po klíční kosti dolů. Nabídl mi rámě a já ho mlčky přijala.
Dovedl mě k Adamovi, který mě celou dobu pozoroval. Měl pocit, že Pavel měl ruce příliš nízko a musela jsem mu nechat sáhnout, že korzet je udělaný tak, že vážně neměl ruce tam kde si myslel.
Ale já měla myšlenky úplně jinde. Koutkem oka jsem se podívala na Pavla jak se chytá s rodiči a sestrou odejít. Udělali jsme nějaké společné fotky. Jednu si udělal Adam s Jíťou a jednu já s Pavlem. Vyšli jsme společně ven, Adam objal Jí´tu a s Pavlem si potřásl rukou. Šli jsme k autu. Otevřela jsem dveře a podívala se na jejich záda. Hlavou mě projela jediná myšlenka…Uvidím ho ještě někdy…???
krásný
(szkymaster, 25. 2. 2010 21:07)